Původně byli japonští psi malí až střední velikosti a žádná velká plemena neexistovala. Od roku 1603 se v oblasti Akita používali jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi lovící medvědy). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. V důsledku toho se velikost tohoto plemene zvětšila, ale ztratily se vlastnosti spojené s typem špiců.

V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale přesto bylo toto plemeno zachováno a vylepšeno jako velké japonské plemeno. Výsledkem bylo, že devět výjimečných exemplářů tohoto plemene bylo v roce 1931 označeno jako «Přírodní památky».

Během druhé světové války (1939-1945) bylo běžnou praxí používat psy jako zdroj kožešin pro vojenské oděvy. Policie nařídila odchyt a zabavení všech psů s výjimkou německých ovčáků, kteří sloužili k vojenským účelům. Někteří psí nadšenci se snažili obcházet řád křížením svých psů s německými ovčáky.

Když druhá světová válka skončila, počet akit byl drasticky snížen a existovaly jako tři odlišné typy: 1) akity matagi, 2) bojové akity a 3) pastevecké akity. To vytvořilo v chovu velmi nepřehlednou situaci.

Po válce, během procesu obnovy čistého plemene, si Kongo-go – pes linie Dewa – získal krátkou, ale obrovskou popularitu. Vykazoval však znaky mastina a německého ovčáka a psí odborníci tento typ neschvalovali jako správné japonské plemeno. Snažili se eliminovat vnější, cizí kmeny křížením s Matagi Akitas za účelem obnovení původního čistého plemene. Podařilo se jim stabilizovat čistý kmen velkého plemene, které dnes známe.